(16. července 1917, Příbram – 22. února 1979, Pleš)
V roce 1937 odmaturoval na příbramském gymnasiu a zapsal se k přednáškám na katedře dějin hudby Filosofické fakulty UK v Praze. Po uzavření českých vysokých škol nacisty v listopadu 1939 pracoval jako úředník a soukromě studoval varhanní a klavírní hru, dirigování a komponování. Navzdory velkému talentu se rozhodl vrátit do Příbrami a v roce 1944 nastoupil na místo zestárlého ředitele chrámové hudby Bohumila Fidlera. Po válce dokončil studia, obhájil disertační práci „Po stopách hudby kantorů na Podbrdsku“ a v roce 1947 byl promován doktorem filozofie. Vyučoval na gymnasiu, komponoval církevní hudbu, hrál na varhany a řídil chrámový sbor. Počátkem padesátých let převzal řízení Příbramské filharmonie. V důsledku společenského teroru musel kvůli svému působení v církevním prostředí v roce 1956 odejít ze školství. Stal se archivářem Rudných dolů, a tak se zbavil politického šikanování. Ve volném čase se věnoval Příbramské filharmonii. Roku 1959 byl jmenován kapelníkem činoherního orchestru Krajského divadla v Příbrami, který byl sestaven z hudebníků Příbramské filharmonie. Pro divadlo pak komponoval scénickou hudbu. V roce 1968 se vrátil na příbramské gymnasium a pro televizi natočil s Příbramským dětským sborem pásmo koled, které se o Vánocích 1969 vysílalo v pořadu Příbramské betlémy. Politická normalizace a výtky ředitele gymnasia kvůli malé politické angažovanosti ztrpčovaly Václavu Dražanovi život. V roce 1977 odešel do důchodu a 22. února 1979 neočekávaně zemřel v sanatoriu na Pleši. Hudební pozůstalost čítá na 40 opusů: osm mší, drobnější vokální skladby pro kostelní účely, komorní, scénická, baletní a orchestrální tvorba.
